حَدَّثَنَا أَحْمَدُ بْنُ حَنْبَلٍ، حَدَّثَنَا يَحْيَى بْنُ سَعِيدٍ، عَنِ ابْنِ جُرَيْجٍ، قَالَ أَخْبَرَنِي أَبُو الزُّبَيْرِ، أَنَّهُ سَمِعَ جَابِرَ بْنَ عَبْدِ اللَّهِ، يَقُولُ رَأَيْتُ رَسُولَ اللَّهِ صلى الله عليه وسلم يَرْمِي عَلَى رَاحِلَتِهِ يَوْمَ النَّحْرِ ضُحًى فَأَمَّا بَعْدَ ذَلِكَ فَبَعْدَ زَوَالِ الشَّمْسِ .
Jobir (roziyallohu anhumo) aytadilar: Men Rasululloh ﷺni nahr (qurbonlik) kuni ulovlari ustida choshgoh paytida tosh otayotganlarini koʻrdim. Undan keyin esa (toshni) quyosh (osmon) oʻrtasidan ogʻgandan soʻng (otdilar).Жобир (розияллоҳу анҳумо) айтадилар: Мен Расулуллоҳ ﷺни наҳр (қурбонлик) куни уловлари устида чошгоҳ пайтида тош отаётганларини кўрдим. Ундан кейин эса (тошни) қуёш (осмон) ўртасидан оғгандан сўнг (отдилар).