HadislarҲадисларPaygʻambarlar vorislariПайғамбарлар ворислари
Musnad Ahmad · HadisМуснад Аҳмад · Ҳадис14477

حَدَّثَنَا حَمَّادٌ الْخَيَّاطُ حَدَّثَنَا عَاصِمُ بْنُ عُمَرَ عَنْ عَاصِمِ بْنِ عُبَيْدِ اللَّهِ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ عَامِرِ بْنِ رَبِيعَةَ عَنْ جَابِرِ بْنِ عَبْدِ اللَّهِ قَالَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَنْ أَضْحَى يَوْمًا مُحْرِمًا مُلَبِّيًا حَتَّى غَرَبَتْ الشَّمْسُ غَرَبَتْ بِذُنُوبِهِ كَمَا وَلَدَتْهُ أُمُّهُ

Jobir ibn Abdulloh (roziyallohu anhumo) aytdi: Rasululloh ﷺ: «Kim bir kunni ehromda talbiya aytgan holda, quyosh botguncha oʻtkazsa, (quyosh) uning gunohlari bilan birga botadi va u onasi tuqqan kunidagidek boʻladi», dedilar.Жобир ибн Абдуллоҳ (розияллоҳу анҳумо) айтди: Расулуллоҳ ﷺ: «Ким бир кунни эҳромда талбия айтган ҳолда, қуёш ботгунча ўтказса, (қуёш) унинг гуноҳлари билан бирга ботади ва у онаси туққан кунидагидек бўлади», дедилар.

Darajasi:Даражаси: Isnodi zaifИсноди заиф (شعيب الأرناؤوط) · Rivoyat qildi:Ривоят қилди: Jobir ibn Abdulloh al-Ansoriy