وَعَنْ جَابِرٍ قَالَ: { عَادَ اَلنَّبِيُّ - صلى الله عليه وسلم -مَرِيضًا, فَرَآهُ يُصَلِّي عَلَى وِسَادَةٍ, فَرَمَى بِهَا, وَقَالَ: "صَلِّ عَلَى اَلْأَرْضِ إِنْ اِسْتَطَعْتَ, وَإِلَّا فَأَوْمِ إِيمَاءً, وَاجْعَلْ سُجُودَكَ أَخْفَضَ مِنْ رُكُوعِكَ" } رَوَاهُ اَلْبَيْهَقِيُّ. وَصَحَّحَ أَبُو حَاتِمٍ وَقْفَهُ.
Jobir (roziyallohu anhu)dan rivoyat qilinadi: Nabiy ﷺ bir bemorni koʻrgani bordilar va uni yostiq ustida namoz oʻqiyotganini koʻrib, uni (yostiqni) uloqtirdilar va: «Qodir boʻlsang, yer ustida namoz oʻqi; boʻlmasa, ishora bilan oʻqi va sajdangni rukuʼingdan pastroq qil», dedilar.Жобир (розияллоҳу анҳу)дан ривоят қилинади: Набий ﷺ бир беморни кўргани бордилар ва уни ёстиқ устида намоз ўқиётганини кўриб, уни (ёстиқни) улоқтирдилар ва: «Қодир бўлсанг, ер устида намоз ўқи; бўлмаса, ишора билан ўқи ва саждангни рукуъингдан пастроқ қил», дедилар.