حَدَّثَنَا أَحْمَدُ بْنُ صَالِحٍ، حَدَّثَنَا عَبْدُ الرَّزَّاقِ، أَخْبَرَنَا مَعْمَرٌ، عَنِ الزُّهْرِيِّ، عَنْ سَعِيدِ بْنِ الْمُسَيَّبِ، عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ، بِمَعْنَاهُ زَادَ فَخَشِيَ أَنْ يَرْمِيَهُ، بِرَسُولِ اللَّهِ صلى الله عليه وسلم فَأَجَازَهُ .
Said ibn al-Musayyab (rahimahulloh) orqali Abu Hurayra (roziyallohu anhu)dan shu maʼnoda rivoyat qilinadi. (Bu rivoyatda) shu qoʻshimcha bor: Shunda (Hasson) uni Rasululloh ﷺga (guvoh qilib) havola etishidan qoʻrqdi, shu sababli (Umar) unga ruxsat berdi.Саид ибн ал-Мусайяб (раҳимаҳуллоҳ) орқали Абу Ҳурайра (розияллоҳу анҳу)дан шу маънода ривоят қилинади. (Бу ривоятда) шу қўшимча бор: Шунда (Ҳассон) уни Расулуллоҳ ﷺга (гувоҳ қилиб) ҳавола этишидан қўрқди, шу сабабли (Умар) унга рухсат берди.