حَدَّثَنَا يَحْيَى بْنُ أَبِي بُكَيْرٍ حَدَّثَنَا زُهَيْرٌ حَدَّثَنَا أَبُو الزُّبَيْرِ عَنْ جَابِرٍ قَالَقَالَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ مَنْ كَانَ شَرِيكًا فِي رَبْعَةٍ أَوْ نَخْلٍ فَلَيْسَ لَهُ أَنْ يَبِيعَ حَتَّى يُؤْذِنَ شَرِيكَهُ فَإِنْ رَضِيَ أَخَذَ وَإِنْ كَرِهَ تَرَكَ
Jobir ibn Abdulloh (roziyallohu anhumo)dan rivoyat qilinadi: Rasululloh ﷺ: «Kimning bir hovli yoki xurmozorda sherigi boʻlsa, sherigiga bildirmaguncha (sotishga taklif qilmaguncha) uni sotishi joiz emas. Bas, agar (sherigi) rozi boʻlsa, oladi; agar xohlamasa, qoldiradi», dedilar.Жобир ибн Абдуллоҳ (розияллоҳу анҳумо)дан ривоят қилинади: Расулуллоҳ ﷺ: «Кимнинг бир ҳовли ёки хурмозорда шериги бўлса, шеригига билдирмагунча (сотишга таклиф қилмагунча) уни сотиши жоиз эмас. Бас, агар (шериги) рози бўлса, олади; агар хоҳламаса, қолдиради», дедилар.