حَدَّثَنَا عَبْدُ اللَّهِ بْنُ عَامِرِ بْنِ زُرَارَةَ، وَسُوَيْدُ بْنُ سَعِيدٍ، قَالاَ حَدَّثَنَا عَلِيُّ بْنُ مُسْهِرٍ، عَنِ الأَعْمَشِ، عَنْ أَبِي وَائِلٍ، عَنْ عَبْدِ اللَّهِ، قَالَ صَلَّيْتُ ذَاتَ لَيْلَةٍ مَعَ رَسُولِ اللَّهِ ـ صلى الله عليه وسلم ـ فَلَمْ يَزَلْ قَائِمًا حَتَّى هَمَمْتُ بِأَمْرِ سَوْءٍ . قُلْتُ وَمَا ذَاكَ الأَمْرُ قَالَ هَمَمْتُ أَنْ أَجْلِسَ وَأَتْرُكَهُ .
Abdulloh ibn Masʼud (roziyallohu anhu)dan rivoyat qilinadi: «Bir kecha Rasululloh ﷺ bilan namoz oʻqidim. U zot shu qadar uzoq tik turdilarki, hatto men yomon ishga qasd qildim». «U qanday ish edi?» deyishdi. U: «Oʻtirib olib, u zotni tark etishga qasd qildim», dedi.Абдуллоҳ ибн Масъуд (розияллоҳу анҳу)дан ривоят қилинади: «Бир кеча Расулуллоҳ ﷺ билан намоз ўқидим. У зот шу қадар узоқ тик турдиларки, ҳатто мен ёмон ишга қасд қилдим». «У қандай иш эди?» дейишди. У: «Ўтириб олиб, у зотни тарк этишга қасд қилдим», деди.