حَدَّثَنَا يَحْيَى بْنُ آدَمَ حَدَّثَنَا إِسْرَائِيلُ عَنْ أَبِي إِسْحَاقَ عَنْ أَبِي عُبَيْدَةَ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ قَالَمُنْذُ أُنْزِلَ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ كَانَ يُكْثِرُ أَنْ يَقُولَ إِذَا قَرَأَهَا ثُمَّ رَكَعَ بِهَا أَنْ يَقُولَ سُبْحَانَكَ رَبَّنَا وَبِحَمْدِكَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ ثَلَاثًا
Abdulloh (roziyallohu anhu)dan rivoyat qilinadi: Rasululloh ﷺga {Izaa jaaʼa nasrullohi val fath} nozil boʻlganidan buyon, u zot uni oʻqib, soʻng u bilan rukuʼ qilganlarida: «Subhanaka robbana va bihamdika, allohummagʻfir liy, innaka antat-tavvabur-rohiym», deb uch marta aytishni koʻp qilar edilar.Абдуллоҳ (розияллоҳу анҳу)дан ривоят қилинади: Расулуллоҳ ﷺга {Изаа жааъа насруллоҳи вал фатҳ} нозил бўлганидан буён, у зот уни ўқиб, сўнг у билан рукуъ қилганларида: «Субҳанака роббана ва биҳамдика, аллоҳуммағфир лий, иннака антат-таввабур-роҳийм», деб уч марта айтишни кўп қилар эдилар.