حَدَّثَنَا أَبُو قَطَنٍ حَدَّثَنَا الْمَسْعُودِيُّ عَنْ أَبِي إِسْحَاقَ عَنْ أَبِي عُبَيْدَةَ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ مَسْعُودٍ قَالَلَمَّا نَزَلَتْ إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ كَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ يُكْثِرُ أَنْ يَقُولَ سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ
Abdulloh ibn Masʼud (roziyallohu anhu) aytdi: {Allohning nusrati va fath kelganda} (surasi) nozil boʻlgach, Rasululloh ﷺ: «Subhanakallohumma va bihamdika, allohummagʻfir liy, innaka Antat-Tavvab. Allohummagʻfir liy, subhanakallohumma va bihamdika, allohummagʻfir liy, subhanakallohumma va bihamdika», deyishni koʻpaytirdilar.Абдуллоҳ ибн Масъуд (розияллоҳу анҳу) айтди: {Аллоҳнинг нусрати ва фатҳ келганда} (сураси) нозил бўлгач, Расулуллоҳ ﷺ: «Субҳанакаллоҳумма ва биҳамдика, аллоҳуммағфир лий, иннака Антат-Тавваб. Аллоҳуммағфир лий, субҳанакаллоҳумма ва биҳамдика, аллоҳуммағфир лий, субҳанакаллоҳумма ва биҳамдика», дейишни кўпайтирдилар.