حَدَّثَنَا وَكِيعٌ عَنْ إِسْرَائِيلَ عَنْ أَبِي إِسْحَاقَ عَنْ أَبِي عُبَيْدَةَ عَنْ عَبْدِ اللَّهِ قَالَلَمَّا أُنْزِلَ عَلَى رَسُولِ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ كَانَ يُكْثِرُ إِذَا قَرَأَهَا وَرَكَعَ أَنْ يَقُولَ سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ رَبَّنَا وَبِحَمْدِكَ اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ ثَلَاثًا
Abdulloh (roziyallohu anhu) aytdi: Rasululloh ﷺ ga {Izo jaa nasrulloohi val-fath} nozil qilinganidan keyin, u zot uni oʻqiganlarida va ruku qilganlarida koʻpincha uch marta: «Subhaanakalloohumma robbanaa va bihamdik, alloohummagʻfir liy, innaka Antat-Tavvaabur-Rohiym», der edilar.Абдуллоҳ (розияллоҳу анҳу) айтди: Расулуллоҳ ﷺ га {Изо жаа насруллооҳи вал-фатҳ} нозил қилинганидан кейин, у зот уни ўқиганларида ва руку қилганларида кўпинча уч марта: «Субҳаанакаллооҳумма роббанаа ва биҳамдик, аллооҳуммағфир лий, иннака Антат-Тавваабур-Роҳийм», дер эдилар.