حَدَّثَنَا عُثْمَانُ بْنُ عُمَرَ قَالَ أَخْبَرَنَا يُونُسُ عَنِ الزُّهْرِيِّ عَنْ عُرْوَةَ أَنَّ عَائِشَةَ قَالَتْوَإِنْ كَانَ رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ لَيُدْخِلُ عَلَيَّ رَأْسَهُ وَهُوَ فِي الْمَسْجِدِ فَأُرَجِّلُهُ وَكَانَ لَا يَدْخُلُ الْبَيْتَ إِلَّا لِحَاجَةٍ إِلَّا إِذَا أَرَادَ الْوُضُوءَ وَهُوَ مُعْتَكِفٌ
Paygʻambar ﷺning zavjalari Oisha (roziyallohu anho)dan rivoyat qilinadi: Rasululloh ﷺ masjidda ekanlarida boshlarini menga kirgizar edilar, men esa u zotning sochlarini tarar edim. U zot eʼtikofda ekanlarida hojatdan boshqa (hol) uchun uyga kirmas edilar, magar tahorat qilmoqchi boʻlgandagina (kirar edilar).Пайғамбар ﷺнинг завжалари Оиша (розияллоҳу анҳо)дан ривоят қилинади: Расулуллоҳ ﷺ масжидда эканларида бошларини менга киргизар эдилар, мен эса у зотнинг сочларини тарар эдим. У зот эътикофда эканларида ҳожатдан бошқа (ҳол) учун уйга кирмас эдилар, магар таҳорат қилмоқчи бўлгандагина (кирар эдилар).