وَحَدَّثَنِي عَنْ مَالِكٍ، عَنْ عَبْدِ اللَّهِ بْنِ دِينَارٍ، أَنَّهُ سَمِعَ عَبْدَ اللَّهِ بْنَ عُمَرَ، وَصَلَّى، إِلَى جَنْبِهِ رَجُلٌ فَلَمَّا جَلَسَ الرَّجُلُ فِي أَرْبَعٍ تَرَبَّعَ وَثَنَى رِجْلَيْهِ فَلَمَّا انْصَرَفَ عَبْدُ اللَّهِ عَابَ ذَلِكَ عَلَيْهِ فَقَالَ الرَّجُلُ فَإِنَّكَ تَفْعَلُ ذَلِكَ . فَقَالَ عَبْدُ اللَّهِ بْنُ عُمَرَ فَإِنِّي أَشْتَكِي .
Abdulloh ibn Dinor (rahimahulloh)dan rivoyat qilinadiki, u Abdulloh ibn Umar (roziyallohu anhumo)ni koʻrdi: uning yonida bir kishi namoz oʻqiyotgan edi. U kishi toʻrtinchi rakaatda oʻtirganida chordana qurib, oyoqlarini bukib oʻtirdi. Abdulloh (namozdan) chiqqach, uni bunda aybladi. U kishi: «Axir siz ham shunday qilasiz-ku», dedi. Abdulloh ibn Umar: «Men kasalman», dedi.Абдуллоҳ ибн Динор (раҳимаҳуллоҳ)дан ривоят қилинадики, у Абдуллоҳ ибн Умар (розияллоҳу анҳумо)ни кўрди: унинг ёнида бир киши намоз ўқиётган эди. У киши тўртинчи ракаатда ўтирганида чордана қуриб, оёқларини букиб ўтирди. Абдуллоҳ (намоздан) чиққач, уни бунда айблади. У киши: «Ахир сиз ҳам шундай қиласиз-ку», деди. Абдуллоҳ ибн Умар: «Мен касалман», деди.